Žasnu nad vlastním životem

miloval ji

chtěl každý den vidět její úsměv

cuchat rusé pramínky

Je to tak zvláštní pocit. Jako když se  roztrhne náhrdelník - už nikdy nebude celý, ale ještě rok budete nacházet jednotlivé korálky.

Občas bych chtěla vytáhnout sklenici a všechny ty krásné chvilky do ní nacpat. Pólovo teplé obětí, Jezírka zamilovaného do heboučkého květovaného šátku, kvílení se Sluníčkovou (... a ještě to zpíváš jak ---! nene,jako paní R., mami...), Zámostí a dlooouhá procházka s Hrnečkem.
Páni.

Někteří by mě ukamenovali, ale konec školního roku byl tak úžasnej, až je mi skoro líto, že definitivně skončil. Je zvláštní, jak se může banda tak odlišnejch lidí (Anička, Květouš, Sluníčková, Jezírko a Pól s Druzíí) tlemit jak blázni kamarádit. I když se s Aninkou a Sluníčkovou uvidím na Folkovejch prázdninách, s Květouškem ve sboru a s Pólem půjdem na višně, bude se mi stýskat. Ale konec sentimentálním kecům. Prostě se teď mám krásně.

Přeji Vám všem spoustu sluncem prozářených dnů a lásky.

Druzie ☼