středa 26. července 2017

Polojasno, místy konce

Konečně se věci daly do pohybu. Čas, který jsem si vytyčila na postavení základů fungování sama za sebe, utíká jako Tarahumara. Z bezmála rok starého seznamu zbývají čtyři řádky: odhalit tajemství sundání botičky z kola, zredukovat počet vlastněných knih na sto (a držených na dvacet), pravidelně jíst a spát, orientovat se v politice. Myslím, že k jejich splnění nejsem o nic blíž než před jedenácti měsíci, předposlední vyznívá v kontextu současných dní snad až absurdně. Nicméně vzato kolem a kolem, naučila jsem se používat slovo topoi jako maskulinum v pl., takže velká holka.

pátek 16. června 2017

Do Města, které bývalo strojem

Prostě si nemyslím, že společný víkend by v tuhle chvíli byl dobrý nápad.
Aha, co ti do toho vlezlo?
Ne, mám čas, jen ho nechci trávit hádáním se.
Já bych ti nic nevyčítala, na všechno zapomenu, všechno ti odpustím!
...? Ale já nechci, abys to zapomněla, stojím si za tím.
Odpustím ti i tohle!
...


pátek 27. ledna 2017

Něco je ve vzduchu

Stojí nade mnou, bezmála dvojnásobná. Tep se nebezpečně zvyšuje, množství kyslíku klesá. Jsem strachy mrtvá. Jsem eusociální. Jsem rypoš.

Miluju svoje biologický sny.