pátek 20. října 2017

Jarmila



Stýská se mi. Stýská se mi po Mladém a perspektivním (jásáme, nová postava) a skutečnost, že se před chvílí stavil, na tom nic nezměnila. Možná jsme si neměli sednout na zem, ale ke stolu, možná jsem neměla mluvit o škole, ale o plánech na víkend, možná neměl zmiňovat moji rodinu, ale sebe. Ano, pravděpodobnost, že kdyby bylo všechno jinak, pak by bylo všechno jinak, by se jistě vysledovat dala.

Když jsem před víc než hodinou a několika vymazanými řádky začala psát, měla jsem v hlavě hodně věcí, ale jak je tak promýšlím, potřeba se o ně podělit značně opadává. Nevím, nakolik je to neochotou mozku něco nového vyformulovávat a nakolik výslednou plytkostí myšlenek, každopádně vždy končím v rovině pouhého zaznamenávání minulého.
Je mi jasné, že čekání na literární múzu je slepá ulička (tmavá pochcaná slepá ulička), nicméně pořád ještě se mi nechce smiřovat s tím, že jediné, co v budoucnu napíšu, budou statistická měření rozšíření červené řasy rodu Compsopogon ve Skryjském potoce. Ještě ne, prosím.

Nevíte náhodou kolikrát už Jarmila
dala Vilémovi a Růžena Františkovi
a Lucie Petrovi a Markéta Mistrovi
a Arthur Paulovi?

Lubor Kasal: Jám

středa 26. července 2017

Polojasno, místy konce

Konečně se věci daly do pohybu. Čas, který jsem si vytyčila na postavení základů fungování sama za sebe, utíká jako Tarahumara. Z bezmála rok starého seznamu zbývají čtyři řádky: odhalit tajemství sundání botičky z kola, zredukovat počet vlastněných knih na sto (a držených na dvacet), pravidelně jíst a spát, orientovat se v politice. Myslím, že k jejich splnění nejsem o nic blíž než před jedenácti měsíci, předposlední vyznívá v kontextu současných dní snad až absurdně. Nicméně vzato kolem a kolem, naučila jsem se používat slovo topoi jako maskulinum v pl., takže velká holka.

pátek 16. června 2017

Do Města, které bývalo strojem

Prostě si nemyslím, že společný víkend by v tuhle chvíli byl dobrý nápad.
Aha, co ti do toho vlezlo?
Ne, mám čas, jen ho nechci trávit hádáním se.
Já bych ti nic nevyčítala, na všechno zapomenu, všechno ti odpustím!
...? Ale já nechci, abys to zapomněla, stojím si za tím.
Odpustím ti i tohle!
...