středa 7. prosince 2016

čistě






Mmm, všechno začalo přestěhováním. Už žádné obrazy stojící v koutě jako němé výčitky, žádné stohy darovaných knih, které mi nemají co říct, oblečení, které mi není, památeční změť pohledů po prarodičích. Ruku v ruce s tím odešlo i pár starých zkostnatělých názorů. A věci se konečně hnuly. Přišel nový důležitý člověk, jiný se pomaličku loučí. Objevila se schůdná varianta skloubení školy, práce a osobního života. Další šance na nový začátek.

První společný sníh, první pomeranč, ples, bloumání nočním městem, první výstava, výlet, bitka, první společná snídaně. Máme se.

Díky (kvůli?) talentu na získávání informací, o které nestojím, jsem se dostala k jedné značně nemilé pomluvě, bohužel vycházející od člověka poměrně blízkého. Ale co, jestli pro chlácholení své ubohé mužské ješitnosti ze mě potřebuješ dělat druhou Sapfó, budiž. Taky jednou vyrosteš.

Teď, s prosvětleným bytem a lehkou hlavou, už zase věřím. V dobro, v lásku, věřím Dostojevskému, že krása spasí svět. 

tak Ladovskou zimu!

  

2 komentáře:

  1. Přeji Ti hodně radosti v novém začátku! :) Jinak pěkné články!

    OdpovědětVymazat