Těch spočítaných hvězd, vyplašených srn a voňavých rán! Až si říkám, jestli si tolik krásných chvil zasloužím. Budit se prvními paprsky, které pronikly hradbou haluzí, snídat ostružiny, brodit řeky a sbírat drolící se kusy hor, usínat při růžových západech. Dny, kdy vidím, jak je všechno dokonalé, dokonale promyšlené, pro nás. Jen přijít a vzít si to.
Prázdniny jsou pracovnější, než jsem plánovala, ale nakonec jsem ráda (náhodička...). Došlo mi, jak důležité právě tyhle dva měsíce jsou nebo budou a jak s nimi naložit. Poslední opravdu dětské, kdy ještě maminka vypere a za kouzelné slovíčko i vyžehlí. Však si to obě užíváme. Ještě celý srpen.
A marno je všechno kázání
a marna všechna práce,
nám hvězdami provždy souzeno
ach! milovat se a prát se.
//Neruda v Písních kosmických
Neskutečně to ve mně evokuje pohodu. Prázdniny jsou věc, která by měla být náležitě ceněna, jelikož právě v dnech volna vznikají skvělé práce. Tohle jsou přesně fotografie, které bych rád zhlédnul na vernisáži se sklenou vína v ruce, a rozebírat dané momenty s autorkou samotnou :)
OdpovědětVymazatDěkuji za pochvalu, jsem ráda, že se líbí =) Ale na výstavu bych je ani sebe teď rozhodně neviděla, fotky nejsou dost koukací a já dostatečně komunikativní. Třeba jednou... =)
Vymazat