útržkové

UKOLÉBAVKA

Je březen    Černé nebe nad městem
voní deštěm
Ještě jednou to všechno spočítám
Aspoň jednou ještě

Procenta ztrát procenta smutku
procenta štěstí



Jak začít? Dere se mi na jazyk mé oblíbené ,,je toho spousta". Loňský rok, zvrácený, otočený vnitřnostmi vně, mi udělal křížek na čelo a spořádaně odešel. A takhle koncem března, za oknem jaro, konečně začíná dávat smysl. Lišák.
A letošek? Surový, ale čistý. Praštila jsem se sólovou flétnou, piju mlíko a mám nového kamaráda. Taky jsem zažila pohřební maraton, který mě paradoxně vytáhl z březnových bažin chandry. A co je vůbec nejvíc největší - srovnaly jsme se s mamkou. Ha, po sedmnácti letech se na ni podívám a vidím mámu. Přesně v té době, kdy si ostatní s rodiči vjíždí do vlasů. Že už bylo na čase =)



to co jsem dostal
to co jsem vyhrál
to co jsem propil
to co jsem ztratil po cestě
to co jsem získal poctivě i nepoctivě
Plnoletost i špatnou pověst
papírovou zlatku
po strýčkovi ve vestě
Strýček byl legionář válčil na Piavě
a byl tak poctivý
že když se vrátil neměl práci
Zato měl hodnou ženu na rukou tetování
a smysl pro legraci
A k stáří
rakovinu
Po celý život nenáviděl válku a všechnu její špínu

On byl z těch lidí kteří poletí do vesmíru



Přemýšlím nad uprchlíky. Jako všichni. Modlím se za ty, kteří vynaloží všechno úsilí i prostředky na cestu do Evropy, aby po několika týdnech v příšerných podmínkách skončili zase ve své zemi. Modlím se za ty, kteří nepochopili. Za pány s kalašnikovy v rukách. Za ty, kteří šíří nenávist a strach. Za ty, kteří nevěří televizi. Za ty, co věří televizi. Za ty v televizi. Přemýšlím, jenže není závěr, ke kterému by bylo možné dojít. Žádná tečka nebo konec řádku. Jenom ten kříž.


A já
nezdárný synovec
zrozený za války vychovaný v míru
pod očima kruhy jak smuteční pásky
nemohu spát
v této černé promoklé noci
Počítám na prstech
metály života a šrámy z naší lásky

A ty spíš
a možná se ti zdá něco tak krásného
že na to do smrti nebudu mít



A venku svítí. Oranžové vesty s křovinořezy posekaly sněženky. Ředkvičky přestávají chutnat jako amarouny a krásně schne prádlo. Šla jsem se projít a vrátila se s krosnou plnou knih á 10Kč. Havlíček, Hrabě, Bezruč. Kéž by lidé uměli číst.



Dobrou noc
Jsi krásná i když spíš
Dobrou noc

Je slyšet jak přichází den
Pomalu jako by se vracel z flámu
Bloudí
ulicemi hospod a chrámů
Teď zívá
Zastavil se na rohu

Spi

Já nemohu

   //Václav Hrabě - Blues pro bláznivou holku