pondělí 19. října 2015

Pij šípkový čaj a miluj


Tma a sodíkové výbojky. Mokrá chodidla nesměle pleskají o ledové dlažky. Píská konvice. Ve vzduchu už jde rozpoznat vůni jinovatky a tlejícího listí. Je šest padesát devět. Svítá.


Podzim mám ráda. I se vším jeho deštěm, mlhou, zimou. Možná právě kvůli tomu.
Studený vzduch mi staví myšlenky do pozoru a pomáhá tak soustředit se jen na přítomnost. Když se přidá rytmické poťukávání dešťových kapek s tklivými tóny Murphyho staré španělky, každá moje buňka spokojeně vrní...


Děje se toho spousta, menší i větší túry, divadlo, koncerty, výstavy, šutrolezecké výpravy, víkendy v Berlíně, kamarádění s vlky... Něco vychází, něco ne, ale zase po pár měsících jsem alespoň trochu srovnaná. A netápu. Tolik. Přiřadila jsem si správné číslo a barvu, hodila život do tabulky a teď jen užívám systému.
A mám se  =)



Začala jsem třídit fotky, ale už jsem se nedostala k tomu, abych je sem dala. Asi se bojím, že se mi vykoukají. Že s každým vytáhnutím na světlo o něco zblednou, až zbude jen ušmudlaný papír.
Vím, pořád jen slibuju.
A slíbím znovu.


Lidi, běžte na šípky. Jsou krásné, zdravé a všude  =)


Žádné komentáře:

Okomentovat