pátek 4. září 2015

Báro!




Máme psa. Skoro po roce. A zase je to vořech.


Od konce července jsme vybírali tu pravou šelmičku: střední vzrůst, společenská, energická. Vycházelo by asi 20 ras a milion voříšků, ale trvala jsem ještě na podmínce, že to bude pes z útulku nebo nalezeneček. Tož, ve finále jsme vybírali ze tří. Mamka byla pro hladkosrstou kříženku Tlachapoudího typu. Papagáj pro Jack Russell teriéra, kterého jsem mu, kvůli krátkým nohám, vymluvila a přesměrovala ho k Parson R. teriérovi. Já jsem se bila za vlkodavku, jak jinak (ano, bydlíme v bytě, ale na moji obhajobu musím říct, že to bylo čímsi šmrncnuté "cestovní balení", jen 45cm v kohoutku).

V neděli večer bylo rozhodnuto a ráno jsem s dívčí částí rodiny vyrazila ku Praze. V podstatě jsme vyzvedly psa a zase se vracely domů, ale zabralo to celý den. Když jsem cestou domů začala rozvádět myšlenku o parazitování psa na člověku, byla jsem označena za bezcitného cynika (a od té doby má drahá mať nemá pochopení pro moji zálibu v biologii). Jinak pěkný výlet, bavila jsem se tím, že jsem jako jediná měla smysl pro orientaci...

čí favorit vyhrál, je asi jasné. sláva vítězům, buřty poraženým.

Tož, máme ji. Báru, Brooke, Barbuchu, Bee... Každý jí říkáme jinak, slyší na všechno (včetně "ty obludný žroute nevinných ponožek!").
Docela mě překvapila, učí se rychle. Po dvou týdnech zvládá dobře ,,ke mně" a ,,sedni". Tak nějak přijde i k noze, ale správnou pozici ještě musí vypilovat. Zkouším ,,lehni" a sudy, podávání pacek a takové ty blbinky. Na rozdíl od Tlapouše na mě při hození klacku neudělá výraz jako to si opravdu myslíš, že ti ho donesu? samas´ ho ztratila, sama ho dones.
Co jsem s ní zatím nezvládla, a dost mě to točí, je, že venku sežere, na co přijde. Když se pase, žere kaštany, mravence nebo suché listí, prosím. Ale ona se pouští i do zdechlých ryb, poblitých chodníků, plesnivých svačin (cizích!) a podobných gurmánských záležitostí. Doufám, že z toho třeba časem vyroste.





Budí se jen asi půl druhé hodiny po mně, a tak spolu vyrážíme ještě před svítáním brouzdat rosu a rozčilovat spící kačeny (k Barunčině nadšení máme za barákem hned tři rybníky...).

Pozorujem, jak se postupně všechno probouzí. Slunce, ptáci, lidé. Každé ráno si říkám, jaký je to zázrak. A každé ráno děkuju Bohu, za Život.






5 komentářů:

  1. Je nádherná :-) A to , že ji chutná vše i to nechutné, se nedivím, vždyť je to ještě stěně. Kamarádky pes, který je teď v puberťáckém období se nejraději válí v čerstvých hovínkách a ještě jde hrdě jakoby měl na sobě nejdražší parfém , prostě ho přitahují smradlavé věci a rád se v nich válí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že je stěndo ještě neznamená, že by se jí mělo všechno tolerovat. Ohýbej proutek, dokud je mladý... =)

      Vymazat
  2. No krásnou fenku máte! Brzké ranní vycházky musí být opravdu nádherné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Vážně chytila, jako jediná z vrhu, od rodičů to dobré =) Ale když ji načapu, jak si třeba stele z mých not, to jde všechna krása stranou =D

      Vymazat
  3. jéé.. Bára je kus! :o)) ..oO°°oO.

    OdpovědětVymazat