Třezalka tečkovaná - Hypericum perforatum

Trocha (...) etymologie

Moc často se nestává, že by slovník, natož pak etymologický, mlžil či dokonce mlčel. O to větší překvapení/podezření/nadšení ve mně vyvolal fakt, že o původu slova třezalka všechny mně dostupné slovníky filozofují, nebo jej raději nenápadně nahrazují např. uvedením několika jiných druhů i v latinské podobě.

Holubův - Kopečného Etymologický slovník jazyka českého (staršího data - 1952, ale výborný) výklad neuvádí vůbec, Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého (2010) zmiňuje i podobu dřezalka, snad od staročeského dřezalý (= třesoucí se; souvislost s vyděšením, strachem). Rejzkův "výklad" v Českém etymologickém slovníku (ve verzi z r. 2012; čerstvé letošní vydání jsem ještě neměla možnost prolistovat. zatím...) ukazuje na nejasný původ a spojuje jej taktéž, oproti Machkovi ale dost chabě, se slovem třes. Třesovou teorii podporuje i dřívější (cirka dvě sta let zpátky) název třezalky - zděšenec. Některé atlasy uvádí možnost odvození od staroslověnského třězati (=drásat, rozpíchat; možná kvůli žilkovaným -rozdrásaným?- listům). Mně osobně tohle vysvětlení přijde přitažené za vlasy, navíc atlasy nedělají jazykovědci, brala bych to s rezervou.

A kupodivu, ani po prohledání webu ÚJČ jsem žádné uspokojivější vysvětlení nenašla, ale vyrukovali s článkem o Machkově díle Česká a slovenská jména rostlin (1954), čímž přehodnocuji seznam nutně potřebných =) knížek a v nejbližší době chystám nálet na brněnské antikvariáty (kdybyste ho někdo viděl, nebo dokonce měl doma... dám za něj co si kdo řekne a sklenici bezovo-zázvorového sirupu k tomu =) ).

Tož tak.

Snad ještě za zmínku stojí anglický název St. John´s wort (však i u nás se říkalo koření sv. Jana nebo Svatojánská bylina). Teorie mám sice tentokrát bez slovníků, jen z toho, co jsem kdysi kdesi četla nebo slyšela, ale zato hned tři (v úctě k našemu panu češtináři):

1) odvozenina od Jana Křtitele - byl bezpochyby jednou z nejvýznamnějších postav křesťanství, nicméně k třezalce se pojí pouze jeho smrt, kdy po stětí hlavy a probodnutí jazyka měla z jeho krve vyrůst právě ta třezule. Více o Janu Křtiteli jako takovém =) je tuším hned v úvodu Markova evangelia;

2) odvozenina od sv. Jana Evangelisty - údajně měl na Golgotě, na místě pokropeném Kristovou krví, sbírat drobné žluté kvítí. A kde beru jistotu, že to byla právě třezalka? Proč ne třeba mochna husí (zrovna ta asi těžko, v těch místech pravděpodobně nerostla...) nebo něco podobného? Jen třezalka vám po naškubání zbarví ruce krvavou červení;

3) a prostoprostá, typicky druzijní teorie: svátek sv. Jana (24. červen) je pro sběr jejích květů, co se týče obsahu léčivých látek, nejlepší doba.

"krvavé" ranky; vysvětlení v příštím třezalkovém, leč botanickém článku

A pro úplnost: některým člověkům možná při latinském názvu naskočilo Cujus latus perforatum unda fluxit et sanguine (Ave verum corpus), kde perforatum samozřejmě neznamená tečkovaný, ale probodnutý. Ono vůbec slovo perforovaný, perforated se dnes používá trošku jinak,  v souvislosti s úpravou plechu, papíru, atd.

O slovenské podobě ľubovník se snad ani zmiňovat nebudu... =)

Původně jsem chtěla psát o třezalce jako takové, ale zasekla jsem se hned u nadpisu (Třezalka, třezalka, tře-zalka, tře-zal-ka... Kde to slovo jako vzali?!). Nicméně bylinkářská stránka třezalky je minimálně stejně zajímavá jako ta češtinářská, takže snad v brzké budoucnosti...