Stýská se mi. Stýská se mi po
Mladém a nadějném (jásáme, nová postava) a skutečnost, že
se před chvílí stavil, na tom nic nezměnila. Možná jsme si
neměli sednout na zem, ale ke stolu, možná jsem neměla mluvit o
škole, ale o plánech na víkend, možná neměl zmiňovat moji
rodinu, ale sebe. Ano, pravděpodobnost, že kdyby bylo všechno
jinak, pak by bylo všechno jinak, by se jistě vysledovat dala.
Když jsem před víc než hodinou a
několika vymazanými řádky začala psát, měla jsem v hlavě
hodně věcí, ale jak je tak promýšlím, potřeba se o ně podělit
značně opadává. Nevím, nakolik je to neochotou mozku něco
nového vyformulovávat a nakolik výslednou plytkostí myšlenek,
každopádně vždy končím v rovině pouhého zaznamenávání
minulého.
Je mi jasné, že čekání na
literární múzu je slepá ulička (tmavá pochcaná slepá ulička),
nicméně pořád ještě se mi nechce smiřovat s tím, že jediné,
co v budoucnu napíšu, budou statistická měření rozšíření
červené řasy rodu Compsopogon ve Skryjském potoce. Ještě
ne, prosím.
Nevíte náhodou kolikrát
už Jarmila
dala Vilémovi a Růžena
Františkovi
a Lucie Petrovi a Markéta
Mistrovi
a Arthur Paulovi?
Lubor Kasal: Jám
Žádné komentáře:
Okomentovat